Narodila jsem se 26.prosince kdy se připomíná svátek sv. Štěpána neohroženého prvomučedníka, který veřejně hovořil o vzkříšení Ježíše Krista a byl za to ukamenován.

Má duše si vybrala rozmanitý život, chtěla a stále chce zakoušet změny, miluje výzvy, je tvrdohlavá, hravá, zvídává, hloubavá, ale i ztřeštěná a milující.

Zakusila život kluka v holčičím těle, šikanu, prohry, krachy a to jak finanční, tak i vztahové, byla součástí mnoha úmrtí těch nejbližších, ale přesto nepřestala milovat život, naopak, čím je má duše starší, miluje ho víc, se vším co k němu patří.

Zakusila i chuť štěstí, vítězství, uznání, opojení, ocenění, rebelství, prostě vše co k životu patří.

Vždy jsem se snažila řídit mottem „nad nikým se nepovyšuj a před nikým se neponižuj” a ne vždy se to dařilo. Někdy se člověk nechá srazit na kolena, jindy má pocit, že je pánem světa, důležité však je v těchto pózách nesetrvávat dlouho. Nejlepší pomocníci jsou v tomto ohledu VDĚK A POKORA, ti mi vždy pomohli vrátit se nohama na zem a nebo nerýt „držkou“ v zemi.

Prošla jsem vrcholovým sportem, myslím, že velmi dobře, další část života jsem zakusila být politicky činnou, ale největší část mého života jsem věnovala budování „kariéry”. Založila jsem a nebo se spolupodílela na založení třech firem a jedné nadace. Jedna z firem byla dovolím si říci úspěšná, 2x jsem byla nominována v soutěži podnikatelka roku a dostala se do užšího finále. V dobách největší „slávy“ měla firma 70 zaměstnanců a to jsem v ní začínala sama… Proč to vše píši, nechci se chlubit, píši to proto, že jsem tuto cestu pojala úplně špatně, podnikání je spojováno s volností, se svobodou, jste paní svého času, bohužel u mě byl opak pravdou, stala jsem se sama sobě žalářníkem, mé ego uvěznilo mou duši a nedalo ji prostor. Chtělo být dokonalé, chtělo jen chválu, nepřipouštělo kritiku a tak jsem dřela a dřela, abych byla dokonalá a zavděčila se všem a nějak přitom zapomněla na sebe. Ano stihla jsem dvě manželství, přivést na svět dvě úžasné děti, pochovat hodně členů rodiny, ale to vše jako by šlo kolem mě, to nebyl můj život, ten život se jen odehrával před mýma očima, ten život byl životem mých pěti smyslů, nikoli život mé duše, mého opravdového já.

Uspokojovala jsem jen potřeby, tužby a přání druhých, stával se ze mě více a více chlap v sukni, nezajímalo mě jak vypadám a už vůbec ne, jak se cítím…. Hlavně, aby všichni kolem mě byli spokojení a šťastní.

….. V prosinci roku 2011 přišla změna, najednou se ve mně něco otevřelo, začala jsem vnímat okolní svět z úplně jiné perspektivy a vše se začalo bez objektivní příčiny měnit. Má duše se začala hlásit o slovo a to zcela jasně a hlasitě. Začala jsem o sebe dbát, začala jsem se jinak oblékat, zajímal mě okolní svět, svět, který tu byl pro mě, nejen svět, pro který jsem tu byla já. Teprve nyní začala ta správná životní jízda, cesta od ega k srdci, cesta transformace. A jelikož mé ego bylo hodně silné díky všem nástrahám, kterými si prošlo a vše zvládlo bez pomoci okolí či jiných podpůrných prostředků, bylo na sebe velmi pyšné a nechtělo se „nějaké” duši podvolit. I já byla a do jisté míry stále jsem pyšná, že bych to neměla psát, nevnímám to tak, to že si přiznáme svou temnou stránku, ztratí nad vámi moc, už vás neovládá, už ovládáte vy ji, už ji nesloužíte, ale ona slouží vám, takže z pýchy se stává zdravé sebevědomí, což je jeden z předpokladů zbavit se strachů a vydat se bez obav na cestu své duše, tedy k pramenům nekonečné lásky. Sebedůvěra není z ega, sebedůvěra je víra v život.